Historie

Celá zmapovatelná historie Eternyje začíná objevením Eternyje jako takové. Do té doby (toto období je nazýváno tzv. 0. věk) žila většina národů a civilizací na svých "Původních kontinentech" (v případě lidí jsou to například Modré ostrovy). Objevením Eternyje došlo ke zlomu a ke střetu všech civilizací. Vlastně během celého 1. věku probíhala jakási kolonizace a něco, co by se dalo nazvat "poznávání sousedů". Celý 1. věk končí kompletní kolonizací nebo rozdělení veškerého území mezi všechny národy. Také se říká, že 2. věk začal sestavením kompletní mapy.

V druhém věku začal naplno život na Eternyji. Pokud bychom měli jmenovat nějakou významnější událost, pak je to zcela jistě válka mezi Andělou a Stínovrahy. Anděla byla mladá vesnická dívka, které se stala velmi ošklivá věc. Byla úkladně zavražděna někým, kdo jí byl blízký. Její duch pak v podobě smrtonošky strašil okolí a snažil se dosáhnout pomsty. Díky zvláštní shodě okolností se však stalo něco, co v historii Eternyje nemá obdoby. Z Anděly smrtonošky se stala sférická bytost, která získala vědomí a moc. Všichni temní tvorové, kterých v tehdejších lesích bylo rozhodně nemálo, se k ní začali stahovat. A tak začala vznikat poměrně velká armáda všech možných entit. Té si samozřejmě nemohli nevšimnout Stínovrazi. Řád Stínovrahů se totiž zabýval právě hubením těchto "nestvůr". Byl to v této době velice vážený a početný řád. A začala válka. Bojovalo se velmi dlouho, ovšem nakonec, díky zradě zevnitř, se podařilo Anděle nad Stínovrahy zvítězit a jejich řád do základů zničit. Anděla však také ztratila spoustu své moci a tak vzala své nejvěrnější a spolu s nimi se přenesla do sfér.

Druhý věk jako takový skončil právě zničením řádu Stínovrahů a vznikem tzv. Reborienské lóže, která existuje a funguje dodnes. A začal 3. věk. Ten se celý točí okolo dvou lidí. Čaroděje Doroniela a tzv. Temné paní. Kdo se ukrýval pod názvem Temná paní dodnes většina obyvatel Eternyje netuší. Kdo však byl Doroniel, to ví každé malé dítě. Doroniel je bez okolků nejvýznamnějším mágem, jaký kdy na Eternyji žil. Mezi jeho největší vynálezy se počítá třeba sféra Únik. Vytvořil novou sféru, která sloužila a dodnes slouží k teleportaci a práci s ostatními sférami. Válku mezi těmito dvěma mágy nesmíme ale chápat tak, jako že by se pořád bojovalo. Často šlo spíše o druh "studené války". K přímým střetům sice docházelo, ale vždy jen po nějaké době. Proto tato válka trvala opravdu velmi dlouho. Její konec se dnes uvádí jako také konec celého 3. věku. Bohužel při pádu poslední bašy Temné paní zahynul i sám velký Doroniel.

4. věk už známe trochu lépe a tak máme poněkud přesnější informace. Začal (jak jinak) válkou. Přesněji řečeno Vnitrozemskou válkou. Ta byla specifická tím, že se opravdu odehrávala jen v lidském vnitrozemí. Zhruba uprostřed této války se na Voracský knížecí stolec dostala osoba jménem Ergill de Vorac. Pod jeho vedením Vorac velmi rychle dosáhl vítězství a podmanil si celé vnitrozemí. Hrdý Ergill vyhlásil Vorac Císařstvím a sám sebe jmenoval vládcem. A byl chvíli klid.

Přenesme se ovšem o něco severněji. V sousedství s Císařstvím leží malá zemička jménem Teroth. Její kníže Redeg III. je po smrti (údajně přirozeně... spíše otráven rádcem) a jeho nejstarší syn, 15 let mu bylo, se ujímá vlády. Co však Mrzutaj nechtěl! Neuplynul ani rok a mladičký kníže byl unesen. Na jeho místo měl nastoupit jeho mladší bratr. Byl posledním z rodu, jejich třetí a nejmladší sourozenec byl v raném věku ještě svým otcem poslán na studium magie do Revelu. Zemi Teroth však stíhala jedna katastrofa za druhou. Stalo se, že do země zavítal černokněžník, který si svými lichotivými řečmi otevřel cestu do srdce mladého knížete. Za jeho zády pak zasadil strom Sikrasius, jehož moc probouzí a přivolává všechny nemrtvé. Zároveň uzavřel tajnou dohodu s místními lesními národy. Ti, nespokojeni pod dosavadní vládou, knížete zradili a málem doslova mu bodli dýku do zad. A tak Teroth upadl do zkázy. Kníže byl v bitvě o své největší město nemrtvými zabit. Lesní národy ovšem pozdě zjistili, že zrada byla přichystána i na ně. Nemrtvý ovládnutí stromem Sikrasius se ihned po zničení Terothu vrhli právě na ně. Několik let spolu tyto dvě frakce bojovaly. Až do země dorazil prazvláštní host. Byl jím právě třetí a nejmladší z bratrů jménem Redeg. Přišel se svým mistrem a pomocí mocných svitků obnovy (svitky po zkompletování a správném použití jsou schopny vrátit zemi do stavu před třeba 50ti lety) se pokusil zachránit svou zemi. Nepovedlo se mu to. Jeho duch prý dodnes straší na Terothských polích. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Po tomto incidentu uzavřeli přírodní s nemrtvými dohodu, že na sebe nebudou útočit a dokud to půjde, se budou rozpínat každý na svou stranu. A tak Teroth upadl v zapomnění a zkázu.

To však není celý příběh. Pamatujete na toho nejstaršího syna? Jak byl unesen? Jmenoval se stejně jako jeho knížectví, tedy Teroth. Tento muž se zhruba po nějakých 10 až 15 letech objevil. A nebyl sám. Měl za sebou malou armádu převážně skřetů a vedle sebe mocnou mágyni za svou ženu. Obsadil malé území na sever od své země, kde založil zemi jménem Nový Teroth. Nezajímala ho však momentálně jeho ztracená domovina, ale rozpínající se moc Císařství. Nemeškal a začal pracovat na vytvoření koalice, která by měla moc postavit se Ergillovi de Vorac. A opravdu ji dal dohromady. Tato koalice pak dostala název Svobodné národy. Na pomoc mu přišli i mágové se svou tehdy zcela nově založenou lóží vedenou mágem Huunem, Silasem, Petérem a Drakem (prý to byl opravdu drak). Tato lóže po válce dostala název Nová lóže.

Netrvalo dlouho a začala válka s Císařstvím. Hlavní agresor byl Ergill, ikdyž to nelze jednoznačně dokázat. Byla to obrovská válka, která ovlivnila každého obyvatele Eternyje. Osudové bitvy, které změnily průběh války v Terothův prospěch se jmenují Bitva u Averských hranic, Bitva o Havraní vrchy a tzv. Mise Magiarch. Šlo o to, že okolo celého Císařství se rozprostírala obrovská zeď postavená z raviolu (nejodolnějšího z kovů) a držená magií. Byla to neprostupná hranice, díky které bylo celé impérium v bezpečí. U Averských hranic a na Havraních vrších se právě podařilo tuto zeď prorazit a vniknout na území nepřítele. Mise Magiarch pak byla mise, ve které se podařilo zabít Talara z Archu, vůdce císařské lóže mágů.

Císařství bylo nakonec poraženo, Císař sám zmizel a Terothovi se začalo říkat Velekrál. Zanedlouho na to se konala 1. porada mocností. Ta ukončila 4. věk a započala věk pátý.

Na poradě se mimo jiné dohodly 2 markantní věci. Za prvé to bylo vytvoření tzv. řádu Antimágů, který by měl hlídat mágy, aby žádný mág nenabyl takové moci jako Ergill de Vorac a příslib pomoci Terothovi za znovuzískáním jeho domoviny.

Celý 5. věk se nese v duchu prazvláštních událostí. Kdesi odněkud se objevila Anděla se svými věrnými a obsadila Ostrovy smrti (údajně nejnebezpečnější místo na Eternyji). Z popela se znovuzrodili Stínovrazi. Prokletí (rozličné druhy nemrtvých) se seskupili a založili vlastní zemi jménem Mrtvé země. Barbary na severních fjordech (na sever od celé Eternyje) posedli démoni a zaútočili na Iskal (země na severovýchodu). No zkrátka děje se toho strašně moc, ale co je pro nás podstatné je to, že se také uspořádala ona výprava do Terothu, která měla Velekrálovu domovinu vyčistit od nemrtvých. A byla celkem úspěšná. Srom Sikrasius se jim podařilo zničit a ve Starém Terothu bylo založeno nové město Souvrší.